Co je dobrá zpráva, že ekonomika měla slušný růst, a ten by se v následujících letech zastavit neměl, i když bude pozvolnější. Co to ale znamená v praxi a pro běžného občana a pracujícího člověka?
V první řadě jde o to, dostat co největší počet těch, kteří jsou pracovně aktivní a činní z vesnic do velkých měst, předpokládá se, že by tak naše hlavní město, a to především, obsáhlo jednu čtvrtinu celé české ekonomiky, což je opravdu úctyhodný podíl.
To, že jsme na tom ekonomicky dobře, neznamená, že tomu tak bude navždy, z toho je třeba vycházet a není na tom nic nepochopitelného, nic neroste věčně a tak je třeba začít myslet tzv. i na zadní kolečka a být připraveni i na jiné varianty. Počet čekatelů na práci je na nejnižším stupni, na jakém kdy byl, což jasně hovoří o tom, že práce je a je jí dost. Ekonomiku také podporuje běžný občan, aniž by si to plně uvědomoval, a to tím, že nakupuje, za což může i zvýšení mezd a tedy vyšší přínos do domácího rozpočtu.
Co by si přál nejen každý ekonom, ale i obyčejný člověk je, abychom se přiblížili vyspělým státům západní Evropy, kde jsou platy daleko vyšší, než jaké máme u nás v České republice. Bohužel zatím máme co dohánět, přestože pracovní výkonu se s těmi západními dají srovnat, o tom, co vídáme na výplatních páskách, se to říci nedá. Každopádně je to běh na dlouhou trať. Jedním z důvodů, proč se nedaří platy zvednout, je menší produktivita práce, chybí nám dohnat přibližně dvacet procent.
Změnit by to chtělo celý systém naší ekonomiky, hlavním pilířem by neměly být společnosti zabývající se subdodávkami, ale ti, kteří jsou koncovými produkovateli. V tom je hlavní problém, v situaci, která je dnes, pak na toho posledního v řadě zbývá jen minimální marže a s tím související malé mzdy a prostředky na investování. Bohužel i nízký počet nezaměstnaných není v tomto případě pozitivní.
Nezbývá než doufat, že se naší ekonomice a tedy i nám bude v následujících desetiletích dařit.