Sigmund Freud se v roce 1856 narodil v Čechách v Příboře, ale do německy mluvící židovské rodiny. Měl však českou chůvu, na kterou často vzpomínal. Ve třech letech se s rodinou přestěhoval do Vídně, kde probíhal i jeho další život. Přestože byl žid, k náboženství měl velmi rezervovaný postoj.
Freud se nebál zabývat tématy, která byla společensky nepřijatelná, dokonce o nich hovořil a psal.
Jedním z těchto témat je tzv. Oidipův komplex . Jeho název vychází z antické tragédie, kdy Oidipus, coby syn Thébského krále Láia a Iokasty, byl po narození odložen kvůli věštbě, že bude otcovrahem a vezme si za manželku svoji matku. Věštba se však nakonec i tak vyplnila, zavraždil svého otce a oženil se s matkou. Aniž by si toho byl zpočátku vědom. V psychoanalýze se tímto komplexem označuje milostná náklonnost chlapců v předškolním věku k matce, což vzbuzuje agresivitu a žárlivost vůči otci. Pokud není v dětství překonána, může negativně ovlivňovat jejich sexuální i partnerský život a vede k neuroticismu. Freud studoval nejen neurotiky, ale taky sám sebe a své pocity a prožívání.
Dá se říct, že celkově se Freud zabýval sexem, zejména neuspokojivým, a jeho odrazem v lidské psychice. To bylo v tehdejší době velké tabu a jen díky množství klientek, kterým dokázal poradit a pomoci, mu nebylo znemožněno pracovat. Podle něj je člověk zmítán svými pudy, nad kterými nemůže mít kontrolu. Tento jeho názor však způsobil, že se od jeho poznatků odvrátili někteří následovníci v oblasti psychoterapie, protože s ním nesouhlasili.
Hlavní pozornost věnoval výzkumu nevědomí, které je plné nevědomých představ, traumat, přání, což vyvolává problémy s úzkostí, depresí nebo neurózou. Při psychoanalýze,za jejíhož zakladatele je Freud považován, jde o to, dostat obsah nevědomí do klientova vědomí, aby se s ním dalo dále pracovat. Věnoval se výkladu snů, hypnóze, léčbě hysterie, neuróz, zkoumání libida, ega, superega atd. Takže ono známé „Freude, Freude, vždycky na tě dojde“ je výstižné.