Srovnávání se s ex-partnerem: je to soutěž?

Vztah, rozchod a jste zase sami. Pak po určité době potkáte svého bývalého partnera, nebo se o něm něco dozvíte. Pokud žijete ve stejném městě nebo se stýkáte se stejnými lidmi, je něco takového téměř nevyhnutelné. Jistě to znáte – doslechnete se, že váš ex nejen že je nyní šťastně zadaný, ale jeho nová přítelkyně vám připadá mnohem atraktivnější než vy (což zjistíte po tom, co ji uvidíte nebo si bleskově vyhledáte její profil na Facebooku), ale jeví se i daleko úspěšnější, zajímavější a zábavnější. Najednou i váš bývalý s ní vám připadá jako lepší člověk a říkáte si – proč tohle všechno neměl se mnou? Proč ne já? A proč já nejsem tam, kde je on?

muži u zámku

Všechny tyto pocity a otázky jsou naprosto přirozené. Člověk má bohužel biologické tendence porovnávat se s ostatními, tak tomu vždy bylo, je i bude. Dá se to však odnaučit – ale cesta k nezávislosti na úspěchu nebo kráse ostatních není jednoduchá. Jak jinak by totiž člověk mohl dosáhnout něčeho, o co vážně stojí, bez toho, aniž by měl těsně před sebou nějaký vzor nebo cíl, který se snaží dostihnout? Není však příliš moudré volit tento cíl takové povahy, která není zrovna pozitivní a následovat kroky někoho, komu něco tiše závidíme. Daleko efektivnější je inspirovat se někým, kdo nás motivuje kladně, je nám sympatický a líbí se nám věci, které dělá.
rovnání kravaty

Zpět ale k tématu našich ex a jejich úspěchů – proč je tak těžké se oprostit od toho, jak se jim vede bez nás? Do jisté míry je samozřejmě přirozené, že nás zajímá to, co dělá. Strávili jsme s tím daným člověkem určitou dobu (ať už se jedná o měsíc nebo rok), a dali jsme mu kus sebe. Byl to někdo, s kým jsme sdíleli své radosti i bolesti, který znal některá naše tajemství a naši intimitu. Znal nás bez obalu, takové, jací jsme. A pak je po všem. Po vztahu zbyde jen prázdnota, kterou se přirozeně snažíme něčím vyplnit. I když se tak ale stane, někdy je zkrátka těžké se oprostit od vlivu bývalého přítele a jeho blízkosti.

To, že nám chybí, se často snažíme vykompenzovat různými náhražkami. Např. si začneme urputně hledat jiného partnera, žijeme nezávazně, děláme věci, jaké jsme dříve nedělali a máme pocit nezávislosti. To vše bývá většinou pouze krátkodobou výplní do doby, než si najdeme nový vztah. Bavíme se a neřešíme, co bylo – dokud nepotkáme našeho ex a nezjistíme, kam se on posunul za tu dobu, co není s námi. To, že nás popadne vztek a chceme mu dokázat, že my jsme tím vítězem, a že se neutápíme v samotě a bezvýsledném jednání, je přirozené. Není však příliš efektivní upínat se k životu někoho, kdo již do toho našeho nepatří. Jediné pozitivum, které bychom si z toho všeho mohli vzít je snaha, nalézt si v životě ten náš vlastní směr, bez ohledu na ten jeho. A jít také dál.